Tak například se jeví velmi výhodné mít za mužského partnera staršího bratra, nebo zase z pohledu muže je příznivé být v jakémkoliv poutu s ženou, která vyrůstala jako druhorozená a má rovněž staršího bratra. Již umí se starším mužem do jisté míry jednat, vycházet, jsou zde tedy především dobré předpoklady pro životní souznění.

Každý vztah má svá pro a proti

Ale i u takovýchto kombinací můžou nastat komplikace, nikdy není dopředu dáno, co se stane, a rovněž vztah, který může vypadat ideálně i z pohledu rodinné pozice může začít skřípat. Je to přece jenom také individuální záležitost a rozhodující je partnerské porozumění a umění kompromisu.

Naopak některé kombinace jsou obecně méně příznivé. Především je dosti komplikovaný vztah se ženou, která měla mladšího bratra, může zde docházet k inklinaci k jakémusi mateřskému a pečovatelskému pudu, což může i nemusí být příznivé.

Asi nejvíce problematický je pak vztah s jedináčkem. Jeho charakterové rysy jsou totiž poněkud vyhrazené, alespoň ve většině případů, i když samozřejmě i zde jsou výchylky. Je to dáno individuálním vývojem, který nebyl ovlivněn dalšími sourozenci, a tomuto dítěti byla věnována plná péče. 

Jaký je jedináček?

Jedináček je často sebevědomý, ale příliš nedokáže uznat chybu, někdy je dokonce perfekcionistický. Na svého partnera klade velké nároky a čeká od něj maximální podporu, stejně jako tomu bylo u jeho rodičů. Výjimkou není vlastnost ne právě oblíbená u žen, tedy autoritativnost, bohužel přerůstající až v pedantství. Dítě, které vyrůstalo jako jediné ve své rodině, si postupně vybuduje jistou zvýšenou dávku kritičnosti, což také nebudete právě kvitovat.

Dva jedináčci v jedné domácnosti?

Z psychologického pohledu se jako možná nejméně příznivá kombinace z hlediska rodinného postavení jeví vztah jedináčka s druhým jedináčkem. Dochází velmi často ke střetu zájmů a může se dostavit až oboustranná frustrace z této výrazné neshody. Opět však platí, že velmi záleží na osobnosti člověka a zajisté také na způsobu výchovy jeho rodičů. Pokud ti dokážou u svého jediného potomka vyzdvihnout pouze dobré vlastnosti, držet ho v patřičných mezích a budou-li mu dobrým příkladem, připraví ho také na veškerá úskalí budoucího vztahu, třeba právě s dalším jedináčkem.

Láska si nevybírá

Je tedy nebezpečné mít vztah s jedináčkem? Nebo jak to vlastně je? Měli bychom se takovému soužití raději vyhnout? To rozhodně ne. Cesty osudu a lásky jsou nevyzpytatelné, a když se do někoho zamilujete, nebudete ani v nejmenším řešit, jestli je váš milovaný jedináček nebo jestli pochází z početné rodiny, kde se to sourozenci jen hemžilo.