TRNITÁ CESTA DO CÍLE

Vše začalo v pondělí, 25.5. 2015, v 8hod. Nechci dlouze rozepisovat, jak přesně celý porod probíhal a tak napíši jediné - celé představení skončilo akutním císařem. Malému se totiž na monitoru začaly ztrácet srdeční ozvy a tak se hrálo o čas. Nikomu nepřeji, aby si zažil ty chvíle, kdy se bojí o život nenarozeného, kdy neví, co se přesně děje a jak to celé skončí. Naštěstí to u nás skončilo happyendem a tak jsme si, já na sále a přítel před dveřmi sálu, mohli vyslechnout ten nejhezčí zvuk - dětský pláč! Rajská hudba, euforie, pocit neskutečného štěstí, srdce zněkolikanásobeno..

Bohužel, jak to tak po císaři bývá, nemohla jsem si malého užívat od první chviličky, jelikož jsem první noc byla umístěna na pooperační pokoj - zblbnutá, bolavá, unavená a malý k dětským sestřičkám. Vše jsme si ale začaly vynahrazovat druhý den, kdy mi ho sestřičky přivezly na pokoj a od odpoledne mi ho tam natrvalo nechali. Předtím jsem ale dostala instruktáž ohledně kojení, koupání, přebalování, za což jsem já, jako vyplašená prvorodička, byla neskutečně vděčná.

NESKUTEČNĚ ŠŤASTNÁ

Každé poprvé pro mě i tak ale nebylo jednoduché.. Když poprvé zabrečel a já s ním byla sama, bála jsem se, že to nezvládnu a on bude plakat celé hodiny.. Když jsem ho měla poprvé kojit, bála jsem se, že ho dostatečně nenakrmím a on tak zůstane chudák hladový. U všeho byl prostě pocit strachu, že tomu malému, bezbrannému tvoru, nedám to co potřebuje. Mé obavy ale byly zbytečné - vše jsme zvládli a zvládáme i nadále.. Stala se z nás nerozlučná dvojka, milující máma a syn, který dal jejímu životu zcela nový rozměr..

Proto závěrem.. I když bylo těhotenství někdy vyčerpávají, i když porod nedopadl tak, jak jsem si přála, i když jsem stále bolavá a jsou věci, které nezvládám - STÁLO TO ZA TO!

Ten malý človíček mi od první minuty dokázal, že nadlidsky milovat není nemožné a že láska se nedá změřit, je nekonečná..

Udělal mě neskutečně šťastnou a já se budu snažit, aby se on cítil vždy stejně..