vyhledávání chci novinky o zdraví

Jitrocel - 01.08.2011

Jitrocel – skromný poklad našich luk

Od středověku má pověst všeléku. Jeho čerstvá šťáva se používala zevně „na rány“ - k jejich vyčištění, zbavení hnisu a případně také k zástavě krvácení. Dnes bychom asi šťávu vymačkanou z jitrocelového listu použili v přírodě k ošetření spáleniny, drobné ranky nebo otoku po bodnutí hmyzem.

Vytrvalou bylinu s krátkým oddenkem u nás běžně nalezneme na polích, u cest, na lukách, na ladem ležící půdě a v travnatých příkopech.

Jak jej popisují botanikové? Z růžice přízemních listů jitrocele vyrůstá několik stvolů, zakončených válcovitým klasem malých obojakých květů. Kalich je čtyřdílný, koruna čtyřcípá barvy bledě fialové. Z květu vyčnívají čtyři tyčinky s dlouhými, bílými nitkami. Semeníkem je tobolka s osmi semeny.

Jitrocel kopinatý má listy kopinaté, celokrajné, nezřetelně zoubkované, ponenáhlu zúžené v řapík. Klásek je krátký, před rozkvětem zašpičatělý. Jitrocel větší má listy vejčité, celokrajné s podélnou nirvaturou. Klásek je dlouhý až 6 cm.

V Česku jitrocel hojně roste od nížin až po vrcholy hor. Objevili bychom ho ve všech evropských zemích včetně Islandu, na východě až po středoasijské republiky, západní Himaláj, v Malé Asii, Sýrii, Iráku, Íránu, Pákistánu, v Africe na Kanárských ostrovech, Azorech, Madeiře a v severních oblastech Afriky. Byl zavlečen i do mnoha dalších částí světa včetně Ameriky.

V lidovém léčitelství jsou využívány především listy jitrocele, některé prameny také uvádějí, že proti bolesti zubů zabírá žvýkání kořene byliny.

Listy sbíráme dřív než se objeví květní stvoly – od června do srpna. Co se týče sušení patří jitrocel k nejchoulostivějším bylinám. Suší se rychle na slunci ve vrstvách nejvýše do pěti centimetrů nebo při umělé teplotě do 40 stupňů Celsia. Snadno se dokáže zapařit, listy pak tmavnou.

Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané, rychle černají. Droga se musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených nádobách. Má být zelená až zelenonahnědlá. Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.

Jitrocel můžeme užívat vnitřně – jako sirup nebo čaj – i zevně – coby obklad nebo tinkturu.

Jitrocelový čaj pomáhá při odkašlávání, uvolňování hlenu, upravuje stolici, čistí krev,

plíce a žaludek. Doporučuje se popíjet při chronickém kataru průdušek, kašli, černém kašli, plicním astmatu, tuberkulóze plic, při poruchách trávení provázeném zácpou, zahlenění plic, žaludku a střev. Pomáhá také při zánětu ledvin a močového měchýře, při hemoroidech, chrlení krve a krvavém močení.

Špatně se hojící rány, vředy, pohmožděniny, spáleniny, omrzliny, bodnutí od vos nebo včel – na všechny tyto potíže by měl účinkovat obklad z jitrocele. Užívá se i na potírání při zánětech očí, při bolestech hlavy a jako kloktadlo při zánětech a otocích mandlí.

V přechodných obdobích roku, která často přinášejí nemoci horních cest dýchacích s kašlem i zvýšenou teplotou, sáhnou mnozí z nás po osvědčené medicíně našich babiček - jitrocelovém sirupu. Doporučuje se užívat jedna polévková lžíce před jídlem, u dětí pouze čajová lžička.

Kdo dá před lékárnou přednost domácí přípravě sirupu, vybere si z několika receptů:

- Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém plameni, až vznikne zahuštěná tekutina. Horkou ji naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.

- Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. V následujících dnech vrstvy doplňujeme, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem a necháme ji stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. Výsledný produkt dobře převaříme.

- Dvě hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme na mírném plameni tak dlouho, až se udělá hustý sirup. Používá se denně třikrát jedna lžíce, nejlépe do čaje.