vyhledávání chci novinky o zdraví

Chlór - 01.08.2011

Chlor: Látka plná rozporů

Řeklo by se obyčejná kuchyňská sůl. Běžná surovina však obsahuje důležitý a ve svých účincích na lidský organismus velmi rozporuplný prvek. Řeč je o chlóru.

Tělo ho na jednu stranu potřebuje ke svému životu, na stranu druhou je však ve větším množství nebezpečný. V extrémních případech způsobuje i smrt.

Chlór jako prvek lidstvo zná již dlouho. Objevil jej roku 1774 švédský chemik Schelley při pokusech s kyselinou solnou. Kyselinu s tímto názvem již v učebnicích nenajdeme – dnes se jmenuje chlorovodíková; solná se dříve jmenovala pro způsob přípravy z kuchyňské soli (chloridu sodného) reakcí s kyselinou sírovou.

Za normálních podmínek jde o žlutozelený plyn s charakteristickým štiplavým zápachem, který je se svou hustotou 3,22 kg/m³ dvaapůlkrát těžší než vzduch. Dá se poměrně snadno zkapalnit na slabě nažloutlou kapalinu. Protože v suchém stavu nekoroduje železo, lze jej přechovávat a přepravovat v železných tlakových lahvích, cisternách a zásobnících.

Hrozba chlóru

„Internetové stránky chemičky Spolana a.s. mají v úvodu napsáno – Spolehlivý partner v chemii. Bydlím v Brandýse nad Labem a byl jsem tedy zatažen do děje, který člověk zná spíše z válečných filmů či hororů. Ulicemi jezdily policejní vozy a pomocí tlampačů byli lidé vyzýváni, aby se ukryli ve svých domech, utěsnili vše co jde a vyčkávali případnou evakuaci. Kolik toho chlóru doopravdy uniklo a kdo za to má být potrestán – to se asi doopravdy nikdy nedozvíme.“

Tolik slova jednoho z Čechů bydlících poblíž neslavně proslulé chemičky, v níž došlo v letech na přelomu dvacátého a jednadvacátého století zhruba k devíti haváriím, přičemž ve třech z nich musel být vyhlášen třetí stupeň chemického nebezpečí.

V čem spočívá extrémní nebezpečnost chlóru? Má velmi silně dráždivé účinky na sliznice a při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání. Za průměrnou nejvyšší přípustnou koncentraci se uvádí 3 mg/m³_,coby nejvyšší přípustná koncentrace se udává 6 mg/m³. Smrtelnou otravu vyvolá desetiminutové vdechování chlóru při koncentraci 5,6 mg v litru vzduchu (5600 mg/m³).

Chronická toxicita (dlouhodobé vdechování při nižších koncentracích) může způsobit poškození jater, ledvin, žaludku a dalších orgánů. Co se týče vnějšího prostředí pak chlór může poškodit volně žijící zvířata a rostliny (působením z půdy, vody, vzduchu), přičemž se dlouhodobě hromadí v půdě, sedimentech i v podzemní vodě.

Příznivé účinky

Od nebezpečného vlivu chlóru pojďme ale i k jeho pozitivním stránkám. V lidském těle je coby chloridový anion velice důležitý pro zachování normálního osmotického tlaku, obsahu vody a pro udržení acidobasické rovnováhy organismu. Spolu se sodíkovým kationtem je základní součástí tekutiny vně buněk a coby kyselina chlorovodíková je také obsažen v žaludeční šťávě.

Do těla se chlór dostává nejčastěji jako kuchyňská sůl, v níž je hmotnostně zastoupen třemi díly, zatímco sodík jej doplňuje díly dvěma.

Stabilní hladinu chlóru v těle je nutné udržovat. V průměru lidský organismus obsahuje kolem 175 gramů chlóru, doporučená denní dávka je 750 mg, tedy zhruba 1,25 gramů kuchyňské soli.

Tabulka naznačuje podíl chlóru ve vybraných potravinách:

Párek v rohlíku 450 mg

Šunka, 100 g 1000 mg

Preclíky, 10 ks 1000 mg

Špagety se sýrem, 1 porce 1300 mg

Chipsy, 1 balení 1300 mg

Pomerančový džus, hrnek 2,5 mg

Rajče, středně velké 11 mg

Karotka, středně velká 21 mg

Když je ho málo a když příliš…

V současné době není obvykle problémem nedostatek, ale spíše nadbytek kuchyňské soli. K nedostatku chloridu může dojít při těžkém zvracení, silném pocení, při užívání diuretik a u některých forem onemocnění ledvin. Mohou se pak vyskytovat bolesti hlavy, zvracení, svalové křeče či závratě.

Denní příjem kuchyňské soli by neměl přesahovat 6 gramů (3,6 gramů chloridu). Udává se však, že současný člověk průměrně za den spotřebuje až 10 gramů. Nadbytek kuchyňské soli vyvolává zadržování tekutin v těle, což může mít za následek vysoký krevní tlak. Může také dojít k osmotickému poškození buněk žaludku, zvýšené lámavosti kostí a k tvorbě ledvinových kamenů. Na těchto potížích se však větší měrou podílí sodík.

Nelze zapomenout ještě minimálně na jednu oblast využívání chlóru. Totiž jeho přítomnost ve vodovodních sítích, kde zabraňuje množení zárodků bakterií, působí jako konzervační prostředek a zaručuje uchování kvality vody dodávané spotřebitelům z hlediska zdravotní nezávadnosti.

V této souvislosti může mít voda z kohoutku občas mírnou příchuť či zápach chlóru. Jak se těmto ne zrovna příjemným účinkům bránit? Odborníci radí takto poznamenanou vodu před konzumací nechat několik minut odstát, před konzumací přidat pár kostek ledu nebo několik kapek citrónu, uchovávat v chladničce v uzavřených skleněných láhvích (po dobu maximálně 24 hodin) či před konzumací krátce převařit.

Zdroj: Spokojená rodina

Sdílej na: